Muži jsou jiní než ženy. Ženy mají potřebu i banální a malicherné problémy dalekosáhle řešit, muži naopak i vážné problémy vytěsňovat a tvářit se, že se nic neděje. Oba přístupy jsou samozřejmě hraniční a zlatá střední cesta by byla více než vhodná. Ve většině domácností je to tak, že když žena řekne: měli bychom si promluvit, většina mužů zaleze ještě hlouběji do své pomyslné vnitřní myšlenkové jeskyně.

Mnozí psychologové nabádají k otevřenější komunikaci. Tématem manželské komunikace se zabývá například rabín Shmuley Boteach v knize Košer sex. Jeho přístup je však poněkud jiný a velmi volně by se to dalo interpretovat jako – jsou problémy malé a velké. Velké problémy je samozřejmě zapotřebí řešit a mluvit o nich, ale na druhé straně existuje celá řada drobných problémů, které se zbytečnou komunikací jen nafukují a často by bylo lepší je vyřešit jednoduše a prostě v manželské posteli. Určitě jste slyšeli pořekadlo o tom, že v posteli se vše srovná. Určitou pravdivost těmto slovům jistě nelze upřít.

Malé problémy se dají vyřešit v posteli

Samozřejmě Shmuley Boteach není žádné macho. Na straně druhé doporučuje mužům, aby si uvědomili, že sexualita je spojená s pohodou a aby vedla k oboustranné spokojenosti, musí být oboustranně žádaná. Není úplně snadné pro ženu, která se celý den stará o domácnost a děti, aby byla roztoužená a tak říkajíc k mání. Je to tedy na muži, aby přiložil ruku k dílu. Nemůže očekávat od unavené manželky, že bude roztoužená. Řešení se tedy nachází v tom, že alespoň čas od času muž ženě uleví v jejích povinnostech, aby vůbec byla schopna toužit po milostném a intimním sblížení.

Na straně druhé Shmuley Botech není rozhodně zastáncem manželské sexuality jako jediného základu manželské spokojenosti. Ve své knize píše o vyváženosti sexuálního a platonického vztahu, tedy záleží také na spříznění duší a určitém řekněme kamarádství. Tomuto dává prostor ženský cyklus (menstruace), kdy žena nemůže být muži po vůli a vzniká díky tomu prostor pro jiný typ sbližování.

Měli bychom být rádi, že žijeme v demokratické zemi. Ano naše demokracie nepochybně má své trhliny, ale určitě nemůžeme mluvit v pravém slova smyslu o totalitě. Pojďme si připomenout nejkrutější diktátory posledních sto let, abychom si více dokázali vážit toho, co máme.

Jména, která bychom neměli zapomenout

1.      Josef  Vissarionovič Stalin– generální tajemník komunistické strany SSSR. Má na svědomí desítky milióny životů. V Sovětském svazu nechal v čistkách a gulacích zemřít více lidí, než kolik jich zahynulo během druhé světové války.

2.      Adolf Hitler– německý říšský kancléř, který rozpoutal druhou světovou válku. Jeho jméno si mnozí spojují především s holocaustem, kdy zemřelo v koncentračních táborech 6 000 000 židů. To ovšem byla jen jedna z mnoha krutých tváří „vůdce“.

3.      Mao Ce-Tung– předseda komunistické strany Číny patří spolu se Stalinem a Hitlerem k nejkrutějším diktátorům dvacátého století. Za oběť mu padly desítky milionů obětí. Přesto se v Číně těší dodnes velké úctě.

4.      Pol Pot– premiér Kambodže a vůdce rudých khmérů, který nechal v druhé polovině sedmdesátých let vyvraždit dva až tři milióny lidí, přičemž Kambodža měla dohromady 7 000 000 obyvatel. Cíleně likvidoval inteligenci.

5.      Kim Ir-Sen– politický vůdce Severní Koreje v letech 1948 až do své smrti v roce 1994. Totalitní komunistický režim v Severní Koreji vyhnal ad absurdum. Jemu vděčí Severní Korea za hladomory, bídu i za to, že se jedná o nejizolovanější zemi světa.

6.      Idi Amin– prezident Ugandy, který byl pro svoji krutost nazývaný Řezník z Kampaly. Bývalý voják, který inteligencí rozhodně neoplýval. Nechával si říkat poslední Skotský král a za své vlády nechal popravit a umučit 300 000 lidí a jejich těly krmil krokodýly.

7.      Usama bin Ladin– zakladatel teroristické organizace al-Kaidá. Mnoho lidí si ho spojuje s teroristickými útoky 11. 9. 2001. Jeho teroristická minulost ovšem sahá do doby před „zářím“. Celý život žil v úkrytu, ale v květnu 2011 byl dopaden a zabit. 

8.      Saddam Husajn– irácký prezident, který je spojován především s Irácko-Iránskou válkou. Husajn se dopouštěl krutého porušování lidských práv (zejména proti etnickým Kurdům) a díky tomu byl označen za válečného zločince. Za válečné zločiny byl popraven v prosinci 2006

9.      Slobodan Miloševič – začátkem devadesátých let sužovali bývalou Jugoslávii krvavé občanské války za nezávislost, které byly o to krutější, že se proti sobě postavili velmi často příbuzní. Jednou z hlavních představitelů, která je s válkami spojována je právě tento muž, který byl pro své zločiny proti lidskosti včetně odsouzení za genocidu souzen v Haagu.

10.  Robert Mugabe– premiér Zimbabwe, který se stal v podstatě diktátorem. Jeho politika přinášela velmi nepopulární kroky jako například pozemkové reformy, kdy docházelo k násilnému zabavování farem bělošských majitelů, což vedlo ke krvavým střetům, které měly za následek naprostou destrukci země, která do té doby bývala obilnicí Afriky. Následkem byla ještě větší bída na černém kontinentu.

Kteří muži byli nejvýznamnější? Nejchytřejší? Nejmocnější? Nejzajímavější? Nejvíce tvůrčí? Určitě bychom mohli sestavit skutečně nebývalé množství žebříčků. O jeden se právě nyní pokusíme. Jedná se o desítku mužů, kteří prolomili v dané době hradby předsudků, zbořili mýty a změnili tvář lidstva.
 

Změnit věci stávající

·         Sokrates– antický filozof, který nenapsal jediné slovo a přesto vstoupil do historie. Nepochybně zásluhou svého žáka slavného filozofa Platóna. Jeho význam pro světovou filozofii je v tom, že položil základy kritického myšlení.

·         Julius Caesar– slavný vojevůdce, který zbořil ve starověkém Řimu staré republikánské pořádky a položil základy pro budoucí římské císařství, ačkoli se sám císařem nikdy nenechal korunovat. Stal se vzorem pro mnoho ctižádostivých vůdců.

·         Ježíš Kristus– žid, který se postavil proti starozákonní necitlivosti. Starozákonní moto: oko za oko, zub za zub vyměnil za příkaz lásky miluj bližního svého jako sebe sama a udeří-li tě někdo na jednu tvář, nastav mu i druhou.  Není to o slabošství nechat se doslova bít, je to o tom říci jasné ne spirále agresivity.

·         Avicena neboli Ibrahim Ibn Síná  byl perský lékař, vědec a filozof, který je považován za otce moderní medicíny.  Byl nejen významný lékař, jehož věhlas byl známý až v Evropě, ale také významný filozof a vědec, který patřil do takzvané zlaté éry islámu.

·         Martin Luther– původně katolický řeholník. Již před Lutherem bylo mnoho mužů, kteří kritizovali katolickou církev, nicméně byl to Luther, který založil protestantismus a stal se tak církevním reformátorem.

·         Charles Darwin– přírodovědec, který zbořil mýty o biblickém vývoji světa prostřednictvím své slavné knihy O vzniku druhů přírodním výběrem, ve které rozvinul svou teorii přirozeného výběru. Stal se zakladatelem evoluční biologie.

·         Karel Marx– německý filozof,  teoretik dělnického hnutí a kritik klasické ekonomie. Jeho vliv byl natolik silný, že svým dílem dal podnět k vzniku celé řady politických směrů, z nichž bohužel mnohé byly vyloženě totalitní

·         Sigmund Freud– lékař-neurolog a psychiatr, zakladatel psychoanalýzy. Muž, který strhl roušku ze sexuálních tabu tím, že hledal skrytou symboliku jako příčinu neurotických poruch. Jeho vliv je zásadní nejen pro psychologii a psychiatrii, ale také pro umění.

·         Mahátma Gándhí– původně právník, který měl nakročeno na slibnou kariéru a který skončil jako významný politický i duchovní vůdce. Jeho jméno si spojujeme zejména s bojem za svobodnou Indii. Byl to ovšem boj na principu tzv. áhinsá. to znamená systém nenásilí.

·         Martin Luther King– muž, který je výrazně spjatý s bojem proti xenofobii v Americe. Tento baptistický kněz bojoval mírovými prostředky proti segregaci černošského obyvatelstva. Zemřel při atentátu.