Webové stránky rentacarspain, nebo také malagarentcar , vypadají jako každé jiné. Zářivé sluce, hezká auta, palmy, pláže, ba i krásná slečna s telefonem.
Na první pohled nic neobvyklého. Dokonce si můžete vybrat z mnoha vozidel, zvolit termín a uhradit dopředu, či na místě. Světe div se, berou i debetní karty. Už to by vlastně mělo být spíše varováním. Půjčovné na den od 3 eur. Jasně, že bez pojistného. To je celkem běžné, ale pro poučení si prosím přečtěte, jak to dále probíhalo v našem případě. Je možné, že dotyčná společnost ještě několikrát změní jméno, takže ji můžete identifikovat i podle chování a podniknout kroky, které vás ochrání před těmito podvodníky. Inu, přistáli jsme v Malaze.
A co následovalo?
Po příletu do Malagy jsme marně hledali mezi pány s cedulkami u určeného východu toho s naším jménem.
Asi po půlhodině volání se zjevili dva mladíci v tričku Spaincar a spolu s dalšími potenciálními oběťmi nás seskupili, a urychleně nahnali kamsi na výjezd z parkoviště. Po další čtvrthodince přivezli odněkud auta a po krátkém kázání o nekouření, čistotě a včasném předání začali konečně kasírovat a přidělovat vozidla.
Myslím, že i auto bylo jiné, než jsme objednali, ale kamarád, který auto objednával, si po těch zmatcích nebyl jistý vůbec ničím a v našlapaných příručních zavazadlech nemohl najít ten správný papír. No, naše chyba. Honza zcela vyčerpaný neustálým honěním bez námitek vydal svou debetní kartu a na fleku uhradil sjednanou cenu + pojistné (celkem adekvátní) + 390 euro kauci. Žádný doklad jsme neobdrželi, vrazili mu do ruky klíčky a spěchali k dalším zákazníkům. Příšerná chyba, budiž mu omluvou, že byly asi 2 hodiny v noci a byli jsme žízniví, hladoví a unavení.
Auto bylo opravdu malinké, a jiné než které jsme objednali. Budiž. Chovali jsme se k němu slušně, nekouřili, čistili. Když jsme ho po 14 dnech vraceli, situace se opakovala. Nejdříve jsme hodinu hledali to správné parkoviště. Popis od společnosti neodpovídal žádným směrovkám na příjezdové silnici. Po hodinovém kroužení jsme to prostě „někde“ zapíchli a ohlásili pozici. Chlapci (ti samí) si s námi chvíli hráli na schovávanou, pak nám vynadali, kdeže to jsme, sebrali klíčky a chystali se odjet. Kde je kauce? Tázala jsem se zoufale. Přijde vám na účet do 14 dní.
Hádáte dobře. Nepřišla. Nyní tam voláme, píšeme, občas to i někdo vezme a zašveholí. Nextvíík… Už víme. Žádné „nextvík“ nebude. Zatím jsme zaslali žádost na Evropský úřad pro ochranu spotřebitelů.
A poučení? Než si někde půjčíte auto, zkoumejte, pátrejte, kontrolujte a berte jen společnosti s nějakou potvrzenou historií. A vždy na kreditní kartu.